Supercup není jen turnaj — pro kategorii U10 je to zážitek na celý život.

Pro většinu hráčů je to první možnost změřit síly na mezinárodní úrovni. Turnaj je určen pro 12 týmů z ČR a 12 evropských celků. V rámci kvalifikačních bojů se v ČR utkalo celkem 26 týmů. Jedna část se odehrála v Kladně, druhá v Třebíči. Na nás se co do vzdálenosti usmálo štěstí, a tak jsme mohli strávit herní víkend na třebíčské Hvězdě.

V dugoutu bylo připraveno celkem 15 natěšených hráčů. Trenéři tak měli z čeho vybírat a mohli reagovat na průběh zápasů a sladit devítku vždy tak, aby se dobře doplňovala. Týmu desítek intenzivně vypomáhalo jejich 5 talentovaných mladších kolegů z U9.

Jelikož jsou dovednostní disciplíny (MASTERS) hodnoceny rovnocenným způsobem, jako výsledky hry, a přitom mohou být velice nevyzpytatelné a až do poslední chvíle nemá nikdo informace o tom, jak si ve srovnání s ostatními týmy stojí, bylo potřeba urvat co nejlepší možné umístění ze hry.

Ve skupině máme Olomouc a Trutnov. V úvodním zápase se Skokany se týmy dlouho přetahovaly o vedení. Po čtyřech směnách byl stav 1:1. Pak ale Olomouc zaútočila, dostala nás třemi body pod tlak a držela si vedení až do závěrečné směny. Na poslední pálku jdeme za nevýhodného stavu 3:5. Doběhy Páji Karáska a Alexe Zouhara srovnávají hru. S otevřenou pusou pak diváci sledovali odpal nováčka v týmu, Šimona Stojana, který posílá míč k plotu a umožňuje doběh vítězného bodu. Skvělá ukázka bojovnosti — hlavy nahoře až do konce, což přineslo důležitý bod do tabulky.

Poslední směna proti Skokanům se zrcadlila v průběhu celého dalšího zápasu proti Trutnovu. Následoval hit za hitem, což vedlo ke kontrolovanému vítězství 14:2. Skupinu kluci zvládli a můžou se těšit na večerní zápas proti druhému týmu z vedlejší skupiny, kterým bude Tempo Praha.

V průběhu odpoledne bojujeme na MASTERS

ODPAL: Pája Karásek, Erik Melendez, Ben Fišer, Viktor Košťál,

HOD: Oliver Fabiánek, Alex Zouhar, Maty Hofrichter, Peťa Kepák,

BĚH: Šimon Stojan, Kryštof Hort, Petr Ansorge, František Štekl

V 19h začínáme proti pražskému Tempu boj o final four. Právě čtvrtfinálové zápasy bývají často považovány za hranici mezi úspěchem a neúspěchem. Celý turnaj je jednou z posledních možností coachpitche. Na kopci stále Dominik Just, který svými nadhozy postupně dokonale sladil potřeby pálkařů a servíruje jim míče na stříbrných podnosech. Celý lineup tak od začátku zápasu pracuje jako dobře promazaný stroj. Za dvě směny zaznamenáváme devět bodů, což je uklidněním pro celý tým do další hry. Na kopci vládnou s rukavicemi Peťa Kepák s Benem Fišerem – jejich rychlé nohy umožňují sběr infieldů a jejich dopravu do rukavice Matyho Hofrichtera na jedničce způsobem, ze kterého jsou hoši v modrém zoufalí. Když už se zdá, že je odpal dostatečně dlouhý, aby mohl být považován za hit, přichází prudký projektil od Erika ze spojky nebo Páji z trojky na Matyho, který se dokáže s nohou na metě roztáhnout jako žába všemi směry snad do okolí tří metrů a postup běžců je opět ukončen. Po Matyho druhém oběháči v turnaji uzavírají kluci hru na skóre 10:4 a můžou jít spát s jistotou minimálně 4. místa ze hry a stálou nadějí na postup.

Nedělní semifinálový zápas odehrajeme proti přemožitelům jihlavských Ježků, Klasiku F-M. Po dvou směnách, ve kterém zaznamenali po jednom oběháči Šimon Stojan a Kryštof Hort, je stav 3:3. Pak ale přichází směna třetí, ve které měli kluci nabito a pálili ostrými. Osm pálkařů vytvořilo pět bodů v řadě. Kryštof Hort s Oliverem Fabiánkem sbírají v zadním poli ze vzduchu všechny míče, které by po dopadu mohly roztočit frýdecký mlýn a komplikace nepřipouští. Když se pak ve čtvrté směně naplnily všechny mety hráči v červeném, začaly Kryštofa svrbět ruce a něco naznačovalo, že tam kluky nemůže nechat jen tak stát. Prásknul do míče, který kopíroval postranní čáru za první metou a mířil daleko k plotu. Stihli doběhnout úplně všichni, včetně Kryštofa. Na tabuli svítí konečných 13:4. Je možné sundat rukavice a jít si před závěrečným zápasem na chvíli oddechnout.

V mezidobí zjišťujeme, že se kluci z 12 celků umístili v rámci MASTERS na čtvrtém místě. Pokud bychom brali v potaz MASTERS celorepublikové, tak by to znamenalo 7. místo z celkových 26 týmů. Spolu s aktuálními herními výsledky tak přichází důležité uklidnění – jsme tam!

Závěrečný finálový zápas proti Třebíči je tak již za odměnu. Na klucích už byla znát trochu únava. To se sice neprojevovalo příliš v poli, protože obrana pracovala stále na jedničku. Ale odpaly už nebyly tak silné, nebo nenacházely vhodné mezery, aby z nich bylo možné skórovat. Hrálo se na 6 směn, ale dva jediné body zápasu zaznamenala Třebíč hned v té první. Do poslední směny jsme živili naději na obrat, ale ten se nakonec nekonal.

Hlavní cíl, kvalifikace na Supercup je splněn, a to z krásného druhého místa. Výkony našich chlapců byly tak tím nejlepším poděkováním a dárkem všem maminkám ke Dni matek. Velký dík také celé čtveřici trenérů, která nastavila strategii a i přes náročný program vyladila stabilní výkon týmu v celém průběhu turnaje.